Osudy Říma

Čtyřiačtyřicet let před narozením Krista ovládalo obrovské římské impérium území kolem celého Středozemního moře. Gaius Julius Caesar, který se prohlásil doživotním diktátorem, měl v rukou veškerou moc. Vládl jako král. Tuto situaci odsuzovala většina senátorů, kteří si přáli zachovat republiku. Cassius a Bruttus, vůdci nespokojenců, připravovali odvetu. 15. března doprovodil Markus Antonius, diktátorova pravá ruka, Caesara do Senátu. Brutus a Cassius se pokusili republiku zachránit a Caesara zavraždili. Antonius, druhý nejmocnější muž v říši, měl dost důvodů bát se o svůj život. Jak pomstít Caesara? V Římě mezitím vládla panika. Síly přívrženců republiky a Caesarových stoupenců byly vyrovnané. Mnozí byli přesvědčeni, že byl zabit bůh a Řím byl proto prokletý a odsouzený k zániku. Obávali se krveprolití… Antonius dobře věděl, že Alexandrie je klíčem k ovládnutí obchodu na východě – a že představuje zásadní strategickou základnu pro případné plány dalšího rozšíření impéria. Vláda nad Egyptem byla pro Římany jednou z hlavních priorit. Antonius a Octavianus se stali pány celé oblasti kolem Středozemního moře. Římské impérium teď mělo dvě hlavy. Bude jejich cílem i nadále udržet těžce vybojovaný mír?